JEŽÍŠ NÁS MILUJE
Brzy přijde, jste připraveni?

Mohl by být svátek Letnic předobrazem vytržení Kristovy církve?


Bůh ustanovil Izraeli tři svátky, při kterých se každý muž musel ukázat před Jeho tváří v čase a na místě, které On sám určil.

 Deut 16:16 Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí — při svátku nekvašených chlebů, při svátku týdnů a při svátku stánků. Ať se neukáže před Hospodinem s prázdnou. (ČSP)

Viz také Exodus 23:14-17. 

Všechny tyto tři svátky mají mimo jiné vztah ke sklizni úrody.

 

První svátek – SVÁTEK NEKVAŠENÝCH CHLEBŮ (Pesach)

Patnáctý den až do dvacátého prvního dne prvního měsíce židovského roku (nisanu nebo abibu) (Ex 12:2-3) byl „svátek nekvašených chlebů“ (Lev 23:6-8).

Během svátku nekvašeného chleba kněz pozdvihl k Hospodinu oběť „snopku první sklizně“ z prvotin sklizně obilí – ječmene, a to v neděli ráno po první sobotě tohoto svátku bez ohledu na to, ve který den týdne svátek nekvašených chlebů začal (Lev 23:11).

 Lev 23:9-11 9Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 10„Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, a budete sklízet její obilí, přineste první snop své sklizně ke knězi. 11Kněz pak ten snop pozvedne před Hospodinem, abyste došli zalíbení; pozvedne jej v den následující po sobotě. (NBK 2006)

Během svátku nekvašených chlebů (Pesachu), ráno první den po sobotě, pozvedl kněz před Hospodinem snopek čerstvě řezaného ječmene. Pozdvihování snopku v neděli ráno symbolizovalo vzkříšení Ježíše Krista, který byl vzkříšen přibližně ve stejném čase, kdy kněží v neděli ráno pozdvihovali snopek ječmene v chrámu. Vzkříšením Ježíše Krista byl naplněn předobraz symbolizovaný pozdvihováním snopku prvotiny žně obilí.

 1 Kor 15:20 Nyní je však Kristus vzkříšen; stal se prvotinou těch, kdo zesnuli. (NBK 1998)

 

Druhý svátek – LETNICE (též nazývaný Svátek týdnů – hebr. Šavuot, Slavnost žně, Pentecost)

 Den po odpočítání padesáti dnů od oběti “snopků první sklizně” ustanovil Bůh dnem slavení „svátku týdnů” (hebrejsky Šavuot), čímž je myšleno sedm odpočítávaných týdnů (49 dnů) plus 1 den.

Lev 23:15-17 15Ode dne následujícího po sobotě, totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítáte sedm plných týdnů. 16Do dne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesát dní. Tehdy přinesete Hospodinu novou moučnou oběť. 17Ze svých příbytků přinesete jako prvotiny Hospodinu dva chleby pozvedání; budou ze dvou desetin efy bílé mouky pečené s kvasem. (NBK 2006)

Uvědomujeme si dnes dostatečně prorocký význam svátku Letnic? Zpravidla jej slavíme jenom jako den seslání Ducha Svatého a zrození církve. Ve Starém zákoně bylo slavení tohoto svátku hlavně spojeno se sklizní, kdy lid Izraele oslavoval shromažďování úrody pšenice a děkoval za ni Bohu.

Ježíš je prvotina vzkříšených a od Jeho vzkříšení se počítalo padesát dnů ke dni Letnic, kdy kněz pozvedl dva bochníky čerstvě upečeného kvašeného chleba před Bohem stejným způsobem, jakým pozvedal snopek prvotiny žně obilí na svátek nekvašených chlebů (Pesach).

Lev 23:17 Ze svých příbytků přinesete jako prvotiny Hospodinu dva chleby pozvedání; budou ze dvou desetin efy bílé mouky pečené s kvasem. (NBK 2006)

Vidíme v tom časovou posloupnost? Kristus, prvotina vzkříšených, shromažďování Božího lidu v době církve a na jejím konci shromáždění dozrálé pšenice – církve – požaté srpem (Zj 14:14-16) v čase, kdy kněz pozdvihuje dva upečené bochníky chleba před Hospodinem na svátek Letnic? Když pozdvihování snopku ječmene na svátek nekvašených chlebů znamenalo předobraz vzkříšení Krista, co potom znamená pozdvihování chlebů na svátek Letnic?

 Zj 14:14-16 14A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp. 15A z chrámu vyšel jiný anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Přilož svůj srp a žni, neboť přišla tvá hodina sklizně, protože sklizeň země dozrála!“ 16Tehdy ten, který seděl na oblaku, vrhl svůj srp na zem a země byla požata. (NBK 1998)

Je-li v knize Exodus 23:16 svátek Letnic nazván také „slavnost žně“, nepoukazuje to snad na jeho prorocký význam pro církev, která má být požata?

Exodus 23:16 A držeti budeš slavnost žně, když mi obětovati budeš prvotiny prací svých z toho, což jsi vsel na pole… (BK)

Odpočítávání padesáti dnů tvoří zjevné pouto mezi svátkem nekvašených chlebů (Pesachu) a svátkem týdnů (Letnic). Novozákonní označení Letnic „Pentecost“ v řečtině znamená padesátý (den). Podle židovské tradice otec rodiny ohlašoval před večeří členům své domácnosti kolikátý den z celkového počtu padesáti právě začal, čímž si neustále uvědomovali spojitost mezi Pesachem a Letnicemi.  Sklizeň obilí v Izraeli začínala během Pesachu sklizní ječmene a pokračovala o Šavuotu sklizní pšenice, což ukazuje na propojení těchto dvou svátků sklizně.

Učedníci byli shromážděni v horní místnosti při poslední večeři (Mk 14:15; Lk 22:12), stejně tak v horní místnosti na pokyn Krista očekávali Boží jednání, které se naplnilo vylitím Ducha svatého na den Letnic (Sk 1:13, Sk 2:1).

1 Kor 10:16-17 16… Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? 17Vždyť jsme, mnozí, jedním chlebem, jedním tělem, neboť máme všichni podíl na tom jednom chlebu. (NBK 1998)

Pavel zde přirovnává církev, tělo Kristovo, ke chlebu. Kněz na Letnice pozdvihoval dva bochníky chleba. Netýká se tento předobraz pozdvihování chlebů knězem o Letnicích vzkříšení mrtvých v Kristu a vytržení církve podobně jako bylo pozdvižení snopku první sklizně na pesachovou neděli předobrazem vzkříšení Krista? Dva bochníky chleba pozdvihované knězem mohou symbolizovat církev z (mesiánských) Židů a církev z pohanů, nebo také období dvou tisíc let církve na Zemi.

 

Události související se svátkem Letnic

Na svátek Letnic (Šavuot) Židé konají celonoční čtení z knih Mojžíšových o darování zákona na hoře Sinaj a čtení z knihy Rút.

 

Židé vyšli z Egypta v prvním měsíci židovského roku (nisan nebo abibu) v období svátku Pesach.

Ex 12:2-3 2Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. 3Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého dne tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. (ČSP)

Slovo „Šavuot“ v hebrejštině znamená „týdny“, v tomto případě sedm týdnů, během kterých Židé putovali z Egypta až pod horu Sinaj, což ukazuje nadčasové propojení svátku Pesach se svátkem Šavuot.

 Ex 19:1 Třetího měsíce po vyjití synů Izraele z egyptské země, v ten den přišli na poušť Sinaj. (ČSP)

Lid stanul pod horou Sinaj a Bůh opakovaně povolával Mojžíše k sobě na horu. Boží jednání bylo provázeno nadpřirozenými projevy.

Ex 19:13,16,19 13…Když se dlouze troubiti bude, teprve oni vstoupí na horu. 16I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi silný, až se zhrozil všecken lid, který byl v ležení. 19Zvuk také trouby více se rozmáhal, a sílil se náramně. Mojžíš mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem. (BK)

Nadpřirozené projevy Božího jednání následovaly i po darování desatera přikázání Mojžíšovi.

Ex 20:18 Veškerý pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka. (BK)

Boží jednání na hoře Sinaj opakovaně doprovází nadpřirozené zvuky trouby v různé intenzitě a podobě. V Novém zákoně je napsáno, při jaké příležitosti zazní poslední nadpřirozený zvuk trouby.

 1 Kor 15:51-52 51Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. 52Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. (BK)

 1 Tes 4:16-17 16Nebo sám ten Pán se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí z nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. 17Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme. (BK)

Mohlo by poslední zatroubení zmíněné v Pavlových dopisech být dokončením nadpřirozeného opakovaného troubení z hory Sinaj, které probíhalo právě v období svátku Letnic?

 

Děj v knize Rút se odehrává také v období sklizně pšenice, což časově spadá do období svátku Letnic. Patrně proto čtou Židé na tento svátek knihu Rút. Moábka Rút připodobňuje církev a Žid Bóaz, v němž Rút našla svého zastánce, připodobňuje Krista. Rút projevila svoji oddanost Bóazovi tím, že si mu lehla k nohám a přikryla se cípem jeho pláště, a Bóaz ji přijal.

Rút 3:7-11 7Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si. 8O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí – v nohách mu leží žena. 9Otázal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“ 10Nato jí řekl: „Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými. 11Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá (ČSP).

Může být příběh pohanky Rút předobrazem svatby církve s Kristem na svátek Letnic?

 

Luk 21:36 Proto bděte a modlete se v každý čas, abyste byli hodni uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Synem člověka. (NBK 1998))

 Zj 22:17 Duch i Nevěsta říkají: „Přijď!“ A ten, kdo slyší, ať řekne: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zadarmo nabere vodu života. (NBK 1998)

 

MARAN ATHA